První návštěva Tvého bytu

V městském šeru rozjasněné lampy mi hladíš ruce.
Ze starého amplionu - prý něco o muzice,
a lesk tvých očí
halí modrý stoupající dým.

"Co si dáš?", ptáš se mě.
A než stačím odpovědět,
s barevnými houslemi,
které visely na stěně,
přichází osamělý hráč,
co kdysi umělcem byl.

Zvadlá květina v jeho klopě
si pobrukuje zbytky Mozzarta.
A on chodí bytem, přemýšleje o životě,
a nakonec sám se pověsí místo houslí zpět.

Mávneš nad tím rukou,
položíš mi hlavu do klína,
rozpoutáš ve mně něhu,
obejmeš cit...

Ale mě už se chce spát,
tak až zase zítra,
až začnou zpívat ptáci,
a pod tvými okny projede první autobus,
který mě odveze do stanice Tebe.