Mládí...

Poslechl jsem vnitřní hlas,
odtrhnul jsem mládí klas.

Trochu se mě v ruce třás´,
mohl za to lehký mráz,

co v létě zaskočí nás.
Říkám- ať to veme ďas,

neb´ vousatý Santa Claus,
prostě chci být mladej zas!

Na zem padá za vlasem vlas,
pleš se tvoří, konec je krás.

Je to jedna z tisíců fáz,
kdy vadí ti i malej kaz.

Slza smutku ztéká mi z řas...
Nedám se osudu napospas!

Raz, dva, tři, raz, dva, tři, raz...
ať dostaví se spása spás.

Ať v poušti náhodná z oáz
vybere si jednoho z nás,

do láhvi vhodit věku vzkaz...
nebo vzít si ňákou z váz,

utrhnout semínko, co ukrývá klas,
vhodit jej do vázy, ať vzklíčí zas.

Semínko mládí, nezklam mě, raž!
chci zpět svý vlasy, tak se, please, snaž!!!

...a v očích zas
štěstí jas...
...vydrž, chce to čas...