Kam až...

Odlesky plamenů pochodně
Padají na klenbu v gotickém stropě,
Padáš i Ty, zvolna na svém dně,
Do smutku upadáš, poklekáš slepě.

Kristovo tělo teď vzpomíná na rány,
Ty zase na bolest, karty jsou rozdány,
Srdcová dáma však věstí jen neštěstí,
Úsměv má tajemný, protkaný neřestí.

Krůpěje krve mu stékají po hrudi,
Ježíši, jehož již ze spánku nevzbudí,
A Tobě proudy slz smáčejí tváře,
Oblouky oken jde podivná záře.

Kamenná podlaha přes chlad svůj pálí,
Zářící plameny k smrti Tě studí,
Jidáše za zradu v ovacích chválí,
Krásné sny v hrůze Tě ze spánku budí.

V kostelní lodi chceš uniknout skutečnosti,
Na vlnách proseb už zbavit se minulosti,
Nevíš už ke komu, k Bohu či Antikristu,
Tušíš však k čemu stesk dožene Ateistu…