- bez názvu -

Snad už stokrát jsem to psal
A ještě stokrát psát budu
Snad už stokrát jsem to prožil
A ještě tisíckrát chci prožít

Uprostřed noci
Být sám a foukat kouř vstříc hvězdám
A panu měsíci
Do obličeje

Vstříc tichu a hukotu silnice tlumeného vzdáleností a lesem
Černým stínům stromům
A šmouhám mraků
Na měsíčním nebi

Je půl jedné ráno
A další ráno se blíží
Na obzoru
Skrytém kdesi
Se rýsují
Další a další

Snad ještě tisíckrát to prožiju
A na nebi stokrát a stokrát

Nemám z toho strach
Jsem člověk
Jsem člověk

*

A přece

Zpoza černého stínu
Mrkl na mě
Malý světlý
Strach

Chci zase dělat to, co člověk má

Dívčí tělo je ta nejhezčí tma