Rak poustevník

Dny poklidné
jsou podezřelé nehybností svou
kterou procházím
krokem opatrným
neboť ani list se nezachvěje
vánkem dechu mého.

Vzdálené tóny houslí
žalují do ticha notou přesládlou
nám nahluchlým
že píseň slavíků
se v nebi rozplynula
přehlušena skřekem neslyšným
neboť jestřáb melodii spolykal.

I zavrnění liščí
v noře utichá únavou léta sytého
jež oči zakryjí modří oblohy
a rak poustevníček
opustí ulitu svou
aby vykročil za sluncem
které ho vysuší.