Noční město

Toulám se nočním městem a cítím se krásně,
venku prší,
a mě napadaj básně.
Kapky dopadají na okenní rám,
znovu s každou kapkou zas znovu začínám.
Sním, za řekou hřmí,
nevadí mi zmoklá hlava,
jen mě napadají bláznivé sny.

Lampy svítí, a nikde nikdo,
já bloudím městem,
nepotřebuju ani bydlo.
Jsem bláznivá holka,
která miluje noční města,
letní déšť,
a pár lidí ze sta!

Putuji dál a dál,
kapky pořád dopadají na okenní rám,
Stékají mi i po tváři,
brzy se zase letní sluníčko rozzáří.
Zatím je temná noc a já tiše sním,
bloudím,
a přitom dobře vím,
jsem šťastná,
a co víc si přát?
Však asi to,
aby mě měl někdo rád.

Toulám se nočním městem,
už i na březích hřmí,
nevadí mi zmoklá hlava,
jen se mi zdají bláznivé sny!
Sním o princi,
a to ne na bílém koni,
stačí mi takový,
který se ke mně hodí.
Aby přišel do této tmy
a bloudil spolu se mnou,
aby byl i trochu záhadný,
a bloudili bychom ve dvou.
Držel by mě za ruku mou,
a hladil po tváři,
romanticky pod noční oblohou,
časem dojít spolu k oltáři.

Toulám se sama nočním městem,
nikde nikdo,
netrpím ani steskem,
ani nepotřebuju bydlo.
Pořád v dáli hřmí,
nevadí mi zmoklá hlava,
jen se mi zdají bláznivé sny.
Sním a v duchu si představuju prince,
jak mě něžně líbá,
je tma sice,
ale v duchu se na mě modrýma očima dívá.

Jdu sama nočním městem,
a z nebe padá voda,
lampy zářejí leskem,
na prince zapomenout se nedá.
To ticho a ten klid,
kéž by tak šel čas zastavit!
Na cestičce značky kamení,
a já do písku ryju srdíčko,
třeba to bude nějaké znamení,
aby princ si na mě vzpomněl apoň maličko.

Lampy svítí a kapky dopadají na okenní rám,
s každou kapkou zas znova začínám.
To ticho, ta svoboda, volnost, a ten klid,
kéž by čas šel na chvilku zastavit!...