srnka (a zase bez hacku a carek)

jsem tvoje srnka raněná
a z četných ran mi život mizí
ve spárech ostružiní lapená
ztracená v lese sama cizí

tak kdepak je můj zachránce
kde jsou ty jeho něžné ruce
kdo trny jemne odstraní
kdo zahřeje mé smutné srdce

nahle se objevil řezal a sekal
cestu tak širokou pak mě uchopil
v té krásné náruči nedbaje trní
domů,tam do tepla směle vykročil

obklady přikládal, staral se nocí
ve dne zas pro vodu spěchal k potoku
krmil mě přikrýval utišil slůvkem
život mi zachránil zbavil nemoci

a teď bok po boku věrně ho provázím
po loukach zelených i hustým lesem
zná krasná mista a ví jak z nesnazí
tak mi ho neplašte, pozor uz jde sem...