Podzemní kvítí (2)

Jsme květy podzemní ve světě neznámém
se sluncem a měsícem v podzemí schovaném.

Království ztracených, pro život zbytečných.
Hranice neznámé, příkazy nepsané.

Chci-li,žít na povrchu, je tu vůbec volno?
Pro nás divoké, zbylo (tu) jen hovn*..

Není tu místa pro květy podzemní.
Jen na ten krátký čas, život je vězení.

Jak louky na poušti, čekat, až zaprší.
Vykvést a porodit, když někdo poručí.

Mnoho podob má smrti tvář,
za jakou cenu ji svůj život prodáváš?

V záhonech hnojených, pokrytých strachem.
Ihned jsi vytržen, nejseš-li s davem?

Není tu místa pro květy podzemní.
Je to náš svět, nebo snad vězení.

Slunce v podzemí svítí všude stejně.
Na květy mé v tom Božím mlejně.

Až skončí teto čas příchodem smrti,
podzemní zahrady se utopí v suti.

Potomci naši, co ještě zbydou,
porostou, nebo se zastaví a zbytečně zhynou.

Ne.Není tu místa pro květy podzemní.
Žijeme pro sebe nebo pro vězení?