Krvavá lázeň

Viděl jsem ten obraz zkázy - tebe,
leželas křehká a bledá,
když vzpomenu si na těle mne zebe,
má duše stále tě ještě hledá.

Ve vodě rudé, jak víno zbarvené
bylas ponořena,
tvář a oči posmrtnou křečí zardělé,
již nebylas v pravém slova smyslu žena.

Kolem té vany - lázně krvavé,
ležely střepy, hladké a lesklé,
pohyby nemělas ani ladné či trhavé,
pod kůži vryly se ti slzy teskné.

Bylas jak hračka, bezduchý květ,
spokojena, v klidu, bez strachu, bázně,
již nikdo nemohl ti poroučet,
už nikdy, lásko, nevylezeš ze svého hrobu -
této krvavé lázně.