Okurky

Okurky to nejsou jen
víno a zpívání
že tě vidím dvojmo
V třináctým věku dal Otakar glejt
a kov s duší vyzvání

V útrobách města jsou sály
možná mi nevěříš
katakomby a cesty do rakous
Co úsilí a krve stály
to hloubkou nezměříš

Gránickým údolím jít
cestou k pramenům a pít
To je z mládí kraj
a zamilovaných ráj

Přemysl vařit pivo dovolil
ale neměl tušení
že to hrad těžce ponese
Pach sladu táhne se v okolí
až šedivé zdi oněmí

Ani déšt ani sníh
nezmůžou dlažbu z kamení
ta už viděla vladařů
Křižák, jeden znich
nechal na ní své znamení

Gránickým údolím...