Když srdce bolí a mozek na to myslí...

Červená,
ta barva krásná,
co tekla by z žíly,
po řezu nožem
a brala by síly,
po nechání košem.
Byla bych sama
a celá od krve,
jak slunce z rána,
smočeno do nebe.
Červená,
ta barva krásná,
co tekla by proudem
při ukončení života
a byla by rounem,
co pomalu obléká.
Smrt přišla a neřekla,
pak sedla a neutekla.
Sedím a mlčím,
klepu se zimou.
Uvnitř ječím,
ať nevezme si jinou!
Pak zavládne klid,
tak jako po bouři
a on bude bit,
když škodit se pokouší.
Však záchrany ztěží se dočkám,
na tu si asi dlouho počkám.
Třeba konec se blíží
a smrt zas kolem se plíží.
Bere mě k sobě,
takže spát budu v hrobě.
Tam na hřbitově,
kde ticho a klid je.
Kam přijdu,problém přinesu,
taková jsem já,
tak proč tu jsem?
Temná a zlá,
taková jsem já,
tak proč tu jsem?
Černá a pekelná,
taková jsem já,
tak proč tu jsem?
Problémová holka,
taková jsem já,
tak proč tu jenom jsem?
Někdo takový přeci nemá žít!!!