Ztráta kamaráda

Tenkrát když jsem tě poznala,
možná to byla chyba,
tenkrát když jsem byla osamocena,
pokoušela jsem se být milá.

Jeden hloupý den, a jedna špatná náhoda,
připadalo mi to jako noční sen,
možná jen ošklivá nehoda.

Pro tebe už asi neznamenám nic,
pro tebe jsem pouhá spousta ošklivých vzpomínek,
doufám, že aspoň pro někoho znamenám víc,
a že teď už mám jen v botě kamínek.

Kamínek štěstí, který povede mě dál a dál,
úsměv na tváři mé,
přeju ti i sny, který si si kdy přál,
a aby nic nebylo prolhané.

Tenkrát, když jsem tě poznala,
možná to byla chyba,
já tehdy chtěla jsem být milá.
Byla jsem šťastná, že jsem tě poznala,
však asi dobře jsem tě neznala.

Jak teď dovede to zabolet,
když slyším tvůj hlas,
kdo ví, jestli to vůbec může přebolet,
a jestli uvidím další světa krás.

Byl jsi pro mě skoro vším,
teď nyní nevidím ani tvůj stín.
Teď i ty jsi pro mě kouzlo vzpomínek,
které mě bolí,
a když na něco si jen tak vzpomenu,
slzy na tváři se mi roní.

Zapomenout úplně nejde, je možný,
že tahle bolístka někdy přejde?