Na křídlech

Pak křídly mě přikryj vážky,
na nich já se vznáším
a často padám,
opětované bolesti letních večerů,
když vzpomínky se vrací,
raději zůstat nepochopen,
než zpovídat se unaven životem,
já se nevzdávám, první a poslední,
mezitím něco začalo, skončí.

Milovat na dva způsoby,
tím druhým se usmířit,
usnout, probudit se,
začínat znovu, každý den.
Jsem naivní kluk, děkuji za pochopení.
Dneškem to nekončí, nezačíná,
pokračování je v každém z nás.