Pro Hiss

V zdánlivém vánku,
kdy cítím tu dálku
a houkání vlaku
mi vzpomínku vrací.

Možná jen hloupé
myšlenky dlouhé,
že z doby minulé
ozval se hlas.

Kosti mě mrazí,
že jenom stačí,
komentáře přečtení
celkem dlouhého.

Že dialog měl by
být, kdo chtěl by,
sejít se a mluvit?

Já týdny nestíhám,
občas jen povídám
hlouposti, co mne napadnou.

Takže adié,
Hisse mesié,
život ať šlape Ti,
jak by sis přál.