Varnsdorf

Jednou jsme na zkoušku dokráčeli

a Danielu jsme naslouchali.

"Pojedeme do Varnsdorfu" řekla nám

a já to s děckama vesele odkývám.

Devět hodin prý pojedeme

a jídlo na první den nakoupíme.

Rodičům jsme to doma oznámili

a oni nám to zaplatili.

Markéta, Kája a Katka nejely,

kvůli nim jsme zkoušku 3.6. měli.

Nastal den, kdy máme odjet

a rodiče nám chtěli s sebou sbalit jed,

aby jsme se nevrátili

a oni klid nadosmrti měli.

V 8:30 jsme vyjížděli

a rodiče nám zamávali.

V Olomouci jsme přestoupili

a do kupéčka nastoupili.

Už máme dlouhou chvíli,

doufáme, že přestupovat budem za chvíli.

V Kolíně jsme přestoupili zas,

už byl na to vhodný čas.

Pak jsme jeli ještě dlouho,

ale cesta nebyla v poho.

Když jsme do Varnsdorfu dorazili,

tak jsme velkou radost měli.

Ze ZUŠky nás poslali na učiliště,

drželi jsme se u sebe jak klíště.

Když jsme přišli do pokojů, rozdělili jsme se

a honem rychle vybalili jsme se.

Pak jsme se hodili do gala

a spěchali do divadla.

Když divadlo skončilo,

řekli jsme: "Moc se nám to líbilo!"

Večer místo pro tanec jsme hledali,

aby z toho diváci hezké zážitky měli.

Hledali jsme místo dlouho moc,

i když už byla černá noc.

Po nekonečném návratu,

ulehli jsme jak na vatu!

Další den jsme v sedm vstávali

a v osm hodin jsme snídani papali.

Pak jsme si tance v přírodě zkoušeli

a semináře nám v jedenáct hodin začaly.

Když nám semináře skončily,

na oběd jsme se moc těšili.

Po obědě jsme se do kostýmů převlékali

na procházce městem při ostatních tancích pozor dávali.

V parku jsme se usadili

a kraviny vytvářeli.

V parku se všem líbilo

a Andě se dobře spinkalo.

Na večeři jsme se odebrali

a varnsdorfské rizoto ochutnali.

S nacpanými bříšky,

chvátali jsme do ZUŠky.

Tam večerní představení začalo

a také posledním tancem skončilo.

Unaveni jsme byli zas,

do postele jsme ulehli v pozdní čas.

A máme tu už neděli,

však jsme taky ráno hleděli.

Po snídani jsme prostorovku měli

a šatnu u jeviště jsme nafasovali.

Na seminář jsme šli s nadšením

a z něj jsme vycházeli s výrazem naštvaným.

Pak jsme seděli na dvorku

a pomlouvali tu Bláňu lektorku!!!

Na oběd jsme šli, bo jsme měli hlad

a v poledne na slunku by každý pad.

Polední klid jsme měli na ubytovně,

kde jsme museli ležet nehybně.

O třičtvrtě na čtyři jsme dorazili do "dalekého" Hrádku,

kde jsme zpocení padli do chládku.

Na zpáteční cestě jsme se stavili do Billy,

aby jsme svačinu na cestu vlakem nakoupili.

Po večeři jsme šli do čajovny,

kde jsme viděli představení s klauny.

V koncertní síni jsme viděli pana Lössla,

až nám z něho brada klesla.

Pak jsme se už domů balili

a pro svačinu si k Daniele chodili.

Celí zmožení jsme si lehli

a už jsme se ani nehli.

Ráno jsme na zvonění budíku nereagovali,

proto jsme zas pozdě vstávali.

Poslední snídani jsme měli,

tak jsme si ji vychutnali.

Pak s báglama jsme do divadla šlapali

a tíhou a únavou se nám nohy podlamovali.

V divadle jsme vystupovali

a pak hned na vlak spěchali.

Daniela jízdenku koupila,

aby nás domů bez problémů dopravila.

Vyjeli jsme už konečně

a doufáme, že bezpečně.

Jeli jsme i přes Německo,

ale neviděli jsme žádné německé děcko.

První přestup máme za sebou

a další dva před sebou.

Ve vlaku strašné horko bylo,

až z nás úplně lilo.

Všichni už se domů těší,

až nám z toho hlava pleší.

Doufáme, že Varnsdorf zase navštívíme

a už se moc na příští rok těšíme.