Cesty slz

Slza, která mi stéká po tváři,
je jako já – svobodná, ale silně zraňující.
Může si jít kam chce,
ale vždy má její cesta cíl.
Buď ji někdo setře jako mě,
když si mí blízcí vyškrtli mé jméno ze svého seznamu přátel.
Nebo spadne tam,
odkud jí nikdo nepomůže.
Tam, kde je až samé dno jejího života.
Tam, kam nikdy nevztáhne její „přítel“ ruku,
protože to nebyl opravdový přítel,
jen ji využíval k tomu,
aby ukázal svému okolí svůj smutek.
Ten smutek, který je falešný jako my,
jako polovina lidí z této planety,
jako polovina vyplakaných slz,
jako polovina očí,
které je viděly,
jako polovina všeho.