Jenom JAKO

Svěží vánek v údolí je jako dech milence,

Rýhy v kůře stromů jak vrásky let zažitých,

Síť pavouka jako života spletence,

Spoustu kvítí na louce jako zkušeností letitých.

Zář slunce jako v očích dobrých jas,

Mech jako dlaně, do kterých se schováváš před hrůzou,

Střídání období jako vzestupů a pádů zas a zas,

Motýl za motýlem se honí jako ty za můzou.

Větve stromů vzhůru natažené jako k modlitbě,

Boj v přírodě o jídlo, jako možná sázka,

Dusno před bouří jako když se schyluje k bitvě.

Celý svět v sobě ukrývá slovo láska.

Kapky deště jako tvé slzy v bezmoci,

Zvuk trávy, lidského hlasu jako teplo k duši,

Slovo silnějšího, jako když toužíš po moci.

Nenadálá zkáza, konce, většinou tě zasmuší.

Cuť malin jako polibek pro tebe,

Hlasy ptáků v oblacích jako kostela zvonec.

Cítíš spokojenost a štěstí, když koukáš do nebe.

Rosa, jako spadlá slza, když je konec.