Hrníček

Byl jednou jeden hrníček
Každé ráno v něm byl čajíček

Kolikrát se ho má ústa dotýkala
Kolikrát jsem ten hrníček proklínala

V slzách smutku utápěna, hrníčku jsem
se dotýkala
Hřála se o něj, když byl chlad
Snad by to líp dokázal jen
Chlap

Když jsem ale nesměle v rozčilení
Nechtěně
Ten krásný hrníček shodila
A z výšky na něj hleděla
Pak se k němu sklonila
A o střepy se ranila

Zbyly z něho jen kousíčky
a možná na něm byly i kapičky
Mé krve

A tak už jeden hrníček není
Jen v pouhé střepy se změnil