Hra na schovávanou se životem

Končila zima, ale byl mráz.
Slunce k nám svítilo oknem.
Paprsek, jenž si na mne sáh,
Měl být teplem v pokoji mokrém.
Zima byla dlouhá a zlá,
Trvala snad roky..
Oheň v kamnech stále plá,
Zahání mé soky.
Zdolala jsem trápení, bídu i hlad,
Blíží se čas konce.
Odchází ten šedý chlad,
Já slyším snad zvonce?!
Vidím bílou zář,
Jak vyplňuje prostory.
Já obracím tím směrem tvář,
Cítím v nitru rozpory.
Část mě světlo následuje ,
Chce být v bílém paláci.
A druhá část se oddaluje,
Do temna se navrací.
Vnitřní boj je těžký, dlouhý
Nevím zda to dokážu!
Vždyť jsem jenom člověk pouhý,
Radši oči zavážu!