Osud

Věříš snad na osud
ptáš se s cigaretou v koutku
Smích...
zase ti zůstala v ruce srdcová dáma
vím nejsem první ani poslední
Pláč?...NE
Usměješ se,prohodíš pár slov
protkaných rouškou ironie
Polibek...
karty zůstanou rozhozené po stole
a myšlenky odnáší cigaretový dým
Úsměvy,šťastné okamžiky...
do oken vchází tiše nový den
uschováš karty do krabičky
a nahoře zůstala černá
smuteční sedma...
A zase znovu ptáš se
zda snad věřím na osud...