Smutek II.

Jsem hloupá a malinká-a chci poznávat smět.
Možná moc miluju a moc říkám vět.
Miluju krásu a něžný rozkvetlý květ,
a neposlouchám, co mi říká celý svět.

Neslyším ho, nebo slyšet nechci,
nechci jen litovat, až z vás budou starci.
Chci se smát, plakat a milovat do rozedrání těla,
proč jsem jen taková, že bych tohle chtěla?

Proč chci prolít moře slz,
proč problémy sakra nejdou skrz?
Proč miluju, líbám a dýchám,
proč jste mi jedno dík vašim pýchám.

Nestarejte se o mě a nechte mě snít,
šlapete mi po snech, tak chápejte, že už tu nechci být…
Chci cítit dotek slunce a jemných dlaní,
tak proč mi v tom pořád někdo brání…

Nechcete mě hladit, lásku mi dát,
tak mě nechte-jinde se budu ráda smát.
Slyším jen křik, výčitky a hnusná slova,
tohle mi opravdu na síle dodá…

Tak to změňte, posuňte se dál,
nezáleží na výhře, ale na tom, jak kdo z vás hrál…