Paprsky...

Jak paprsky horkého slunce
něžně mizí mezi listím kapradin,
jak se ještě zlehka opírají o kmeny vysokých stromů.
Jak probleskují přes husté koruny ve vějířích světla,
malinko chladnou v plochách velkých luk,
ještě osvětlují obzor,
září v dáli.
Jako Tvé oči, zajiskřily v usínající tváři,
jsou jako Tvá dlaň, v mých vlasech v něžnou chvíli,
jsou polibky Tvými a mými,
jsou chvílí tak nezapomenutelně krásnou,
jsou teplými dny plujícími za sebou,
vracející se s každým večerem,
něžně hladíc stébla trávy
a přec vždy jinak krásné,
jako Tvůj úsměv vždy tak jiný
v tuto jedinečnou chvíli.