Pokorná prosba Múzám

Vítám Tě,sladká.
Tak dlouho Tě čekám.
Rozbij mě o břehy jezer svých.
V Tvých rukou jsem vratká
loď, ledová řeka
končící v tufech sopečných.

Pochytej slova, spřádej z nich věty.
Větami oblouzni
potom mou duši.
Převrať a ukaž mi vesmírné světy,
tak blízko jsou nám,
než jsem to kdy tušil.

Stůj jako skála. Učené fyziky
slovutných sborů
převracej v hrobech.
Ta síla, co tryská a je plná mystiky,
prýští Ti z pórů,
je ukryta v slovech,

Vytrhej fráze! Obal mě krásnem
šalbou a sítinou iluzí.
Buď se mnou, Múzo! Teď pojď a zhasnem,
ať nás to ráno
nemrzí...