Životu...

Nikdy jsi nechápal mé úmysly,
nevnímal jsi ani mou bolest,
to co dělám -
pro tebe nesmysly,
to co cítím -
pro tebe blbost.
Ach živote...
Nikdy jsi nevěděl kdo vůbec jsem
a teď když to víš,
srazíš mě zpátky na kolena.

Holka ty už snad blázníš,
proč do něj ses zamilovala?

Sama nevím...
Tak poraď živote co s tím,
když bez něj jsem jen stín,
a zlo co v sobě dusím
nikdy nepoprosím,
ONA musí odejít,
nesmí ve mě dál zůstávat,
náš vztah pokouší se rozbít
nemůžu se jí už zastávat.
Ale bez ní jsem jen tělo bez duše,
i když černá a prohnilá je má duše,
člověk nemůže ztratit velký kus sebe,
i když je duše zaprodaná ďáblu,
jsem to pořád já...