Dav

Dav.
Jseš hnán slepou uličkou
i ty jseš hnána uličkou
i ty
i ty
dav páchne zlobou
slzy jsou už dávno smyty
nenažranou kyselinou
ohně stovkou očí byly prolity
jak kalnou vodou v stínu skrytý
splav.

Strach.
Bojíš se ran co na krvavá záda
jedna za druhou ti padá
plesk
třesk
jak olověný déšť
každá rada je ti drahá
a bolest jež už nejde snést
S sykotem dosedá ti na záda
prach.

Hrst
korálků rozsypala dětská ruka
žalem zbité srdce s hlukem puká
tvoje
moje
těch kteří běží úzkou uličkou
na jejímž konci zem se propadá
hněv nedusí už ani puklou pokličkou
a na naše rudá záda dopadá
černá
mokrá
prsť.