zrcadlo

Zrcadlo v mé ložnici
i když mluvit neumí,
často za mě rozhoduje,
co obléci,navrhuje.
A nejen to!

Probudím se,už si sedám
všeru své zrcadlo hledám
a tu vduchu uslyším,
ať si ještě poležím.
Poslechnu.

Pod zrcadlem skříňku mám
zde leží co oblékám
jen tak,věci na doma
a je první pohroma.
Nevěříte?

Nevím co se v noci stalo,
viním z toho zrcadlo,
všechno se to přeházelo,
vůbec nic mi nepadlo.
Mračím se.

Zrcadlo se urazilo
marně do něho hledím,
celičké se zamlžilo,
vůbec nic teď nevidím.
Vskutku je to tak.

Dělá také naschvály,
zvětšuje můj objem,
závidí mi dobré bydlo,
mám takový dojem.
To umí perfektně.

Nakonec však musím říci,
že si dobře rozumíme.
Když se mi vše daří
a nejen při páci,
tak zrcadlo září.
Úsměvy mi vrací.