VÝKŘIK DO TICHA

Každý den slunce zapadá,
dnes však slzy stékají mi po tváří.
Pomalu únava mě přepadá,
už nedokážu dále žít.

Kapka krve padá na zem,
i malý kousek skla z dlaně klouže.
Můj křik protkaný tichem,
nikdo neslyší a nepomůže.

Okolo sebe nemám nic,
jen kaluž krví zbarvenou .
Křičím z plných plic,
pusou zavřenou.

Ruce i nohy nemohu zvednout,
srdce přestává mi bít.
nezbývá nic než si lehnou,
a zcela přestat žít .