Lidé

Už jsem jako veřejná zpovědnice,
co lidí chodívá se ke mně zpovídat.
Beru na sebe všechny hříchy světa,
jak mám z nich potom rozhřešení dát?

Už jsem jako veřejná nemocnice,
kde není volný ani jeden kout.
Sama trpím všemi chorobami lidstva
a každý nemocný chce ve mně ulehnout.

Už jsem jako ty městské hřbitovy,
co leží ve mně mrtvých, kost na kosti.
Dlouhým schodištěm hrobů sestupuji
dolů až na dno, na tržiště marnosti.

Už jsem jako nemoc,která mě pomalu zabijí
a lidi vedle mě to nevidí.
Už chci být sama sebou,
chci vidět do budoucna.
Chci vedle tebe ulehnout
a jen tak si vzpomenout,
jaky byl ten svět než si přišel za mnou.