Oko

Bílý a chladný svá pohoří střežíš,
Moře jež nesmíme přeplout,
Osudy lidí stroze si měříš,
Jenž s Tebou chtějí se střetnout.

Žebráku chléb podej,
Nešťastné nebodej
Do srdcí ztrápených
V prosbách svých nesmělých.

Stříbřitě lesklý a zároveň temný,
Planetu modrou máš jako na dlani,
Bolest a stesk zříš, však nechceš být jemný,
Blázen kdo v Tobě touží najít poznání.

Prokřehlé štěňátko nech lásku vnímat,
Slepému dopřej zřít, němému zpívat,
Matku vrať malému sirotku,
Vdově buď spojencem ve smutku.

Zatím jen mučíš nás pohledy tisíci,
Přesto však poutník se pokloní Měsíci.