Tulák

Na rohu ulice, ve svitu měsíce,
shrbená postava strnule vystává,
má deštník a cilindr, v ústech žváro
sem tam si odplivne, co se jí stalo?

Její tvář zhyzděná jizvami spousty,
dívá se na misku, s níž drobné od lidí loudí,
Možná až vrásky, pod jizvami u očí,
prozradí více o jeho poslání.

Prozradí proč je svět takový a nikoliv jiný,
přestože staletí, jsme se za něj bili.
Za pravdu, za krále, za sliby shora,
za předky národů budem se bít klidně znova.

Do konce Vesmíru, do konce světa,
nebo až bude,... Má miska plná.