Lucerna

Na verandě, lucerna světlem ozařuje,
větrem kymácející se větve stromů,
plameny tančí se stíny vzdálených domů,
valčík při němž stín světlo vyzařuje.

Stará lucerna větrem ošlehaná,
ale světlo svíčky spát jí nedá,
chtěla by se vrátit a být opět mladá,
ale svojí pouť zatím noc co noc koná.

Potkává nejen známé věci,
i hmyz spálil si o ni svá křídla,
a těla bezvládná na zem spadla,
po setmění, já zapálit ji chci!

Vždy jen otec se sirkou v ruce,
zapaluje knot už stářím syčící,
pozoruje se zájmem olej na zem plačící,
jednou mi něco slíbil a splnit to chce.

Teď už se dívám na verandě,
na lucernu která světlem kraj ozařuje,
zapálil jsem ji já a ona se mi svěřuje,
že má strach a bojí se sama v tmě…