tatínkovi

Každý je sám se svým smutkem
ba i se svou bolestí,
nikdo totiž nedokáže
rozdělit své neštěstí.

Nemůžeš ho jen tak rozbít
po střípku ho rozdělit
aby srdce nebolelo
a ty jsi chtěl zase žít.

Proč má člověk tolik smutku
ve svém malém srdíčku,
proč ho pěkně nezabalí
do velkého uzlíčku.

Proč jenom čas léčí bolest,
ten pomalu ubíhá.
člověk který nemá sílu
na stesk brzy umírá.

Chci aby ses znovu smál,
aby jsi si s námi zpíval,
a měl zase šťastné oči
jak jsi vždycky táto míval.

Mě maminka taky chybí,
strašně se mi stýská
a chtěla bych její úsměv
vidět zase zblízka.

Teď už máme jenom Tebe,
jen ty jsi nám tu táto zbyl,
tak svůj souboj nevzdávej
a s námi tu hezky žij.