Rozloučení

Rozloučení

Ústa rohatého pasáka lesů
pokřiví se v lživý škleb.
Padám tak lehce, tak těžce se vznesu
a sladkomilná vosa vždy sedne na lep.

To zbývá jen ještě pár vět,
než srdce začne kamenět
a věřte mi, to pak hrozně bolí,
zmoci se vůbec na cokoliv.

Úsměv to je velká zbraň,
přec nebodá a nemá hran.
Úsměvem nedá se ponížit,
jak se dá slovem ublížit.

Jen v lesích se dá lovit klid,
než bude třeba poklidit
to, co nám bídný osud dal
a co zde každý zanechal.

Tak řekni jen, že to není
naše poslední rozloučení.
Ze všech koutů zapadlých blat
nepřestávej větře vát!