Navždy

Usedavý pláč, slzy tečou,
plynou po tváři jak voda v řece,
dny bez života se vlečou,
byl jsi mým vzorem a jsi mrtev přece...
Já znal tvůj smích a taky zlobu,
tvůj způsob žití,
a nevěřil jsem dlouho dobu,
že ztratíš na tomto světě bytí.
Vzal si prostě roha,
bez rozloučení,
podraz jak nastavená noha,
odchod bez poroučení...
Sakra proč, proč jsis nedal pozor,
žena tě milovala a ty jí,
nestačil snad její dozor,
myšlenky se mi odvíjí...
Tohle ti nezapomenu, Karle, tohle ne.
Tys mě pomohl znovu žít,
Říkal si, že smůla se jednou odvine,
proč nemohls tu s námi být?
Odjels na svém rychlém, chladném oři,
věřils tomu stroji moc
a teď se svět kolem tebe boří,
neznaj již dobrou noc...
Nevím, zda jsi v pekle či v nebi,
ale uctívám tak památku tvoji,
měj se hezky,
na srdci se nám rány těžko hojí.
Navždy tvůj kámoš Bojador...