.....

prošla jsem dlouhou ledovou bouří
a teď jistota skutku se boří
je jen težko uvěřit, lidi mění se
potají tobě za zády smějí se
dětskou pěstí jim rány za to dávat
ale ruka třese se, tak prober se
já neotočím se zády, nastavím ti tvář
už nějakej pátek přemlouvám, snažím se být fér
efekt nula není smůla, je to výhra, víc než znáš
kam ještě musíme jít, jakdaleko utéct ještě mám
snážím se stát na místě, přitom jsem dál a dál
kdy skončí trapné mlčení, otázky následující
v cizích hlavách ležící
proplouváme dnem, čekáme na večer
hura do baru, masky převlečem
budem se jen smát, občas necháme se zmást
občas pár objetí, občas pár ran
pak bojíme se těch dalších následujících rán
radost z probuzení nebo bezmoc,že tu stále jsme
honíme se za životem, možná pro smrt jen jdeme
až se tě na to budou ptát, popřeš, neřeš
nežiju, přežívám, právě tak si to užívám
chlad samoty ten už dávno znám
zabij mě klidně tisíckrát, nedám to na sobě znát
tobě budu se do ksichtu smát