Když jsou na to dva

Prsty po klávesách sviští
maily si s Mirkou píšeme.
Co společného máme
sami se stále divíme.

Potkaly se naše duše,
spolu nám dobře bylo.
Jen náhoda za to může
něco zřejmě přeskočilo.

Tu zprávu s větou milou
jindy obrázek tady mám.
K ukrácení chvíle dlouhé
blbinky hned posílám.

Hloupůstky mi od Mirka chodí,
hezky jedna za druhou.
S nimi se člověk nenudí,
povzbudit mysl pomohou.

Nejvíc Mirka se čertí
když pravdu svou hájí.
Najevo to občas dá,
slova ostrým mečem krájí.

Každý máme svoje chyby,
to nemohu popřít.
Mně se na tom ale líbí
že je o koho se opřít.

Bez žertíků něžných
život vždycky divný bývá.
V zásobě jich spoustu máme
nuda se závistivě dívá.

Zkušenost minulá nás nabádá,
čeho si máme vážit.
A já jsem hrozně ráda,
že toto můžu zažít.

Čelit stáří spolu chcem
láskou a smíchem bojovat.
Když už jsme se pracně našli
nebudeme přece stranou stát...

A hurá do života,
staří nebo mladí.
Ať je krásně nebo slota,
my se máme rádi.