Přísadami po kapkách...

 
Pastelky mají tolik barev a tónů, že mít každý tón, zaplavila bych celou zemi pastelkami. Umět lépe malovat, namaluji si celý svět a celý život jasnými a pestrými barvami. Ale já život malovat neumím, umím jen malovat sny a sny bývají barvou života. Protože pokud lidi nemají pro co žít, mohou právě žít pro ty sny. Sny bývají barevný a pestrý. Sny jsou i důležitou pastelkou našich životů. To že umím malovat, je také jen pouhý sen. Ale ty malovat umíš, to není snem, ale to, že maluješ náš svět už snem bývá a co ten sen vlastně skrývá? Jen přede mnou ukryl pastelky a dal je do ruky tobě. Maluješ náš život, maluješ písní a maluješ i slovem. Snažím se tě napodobit, ale já umím malovat jen sny......

Poslouchám déšť, uslyším, jestli v něm jdeš.
Z ruky jsi mi vzal pastelky, že namaluješ duhu.
Přísadami po kapkách protékám ti v rukách.
Malovat chci s tebou, jestli tedy mohu.



Pastelkami čaruješ, nejenom duhu i svět maluješ.
Jé kde jsi vzal tu pastelku bez barvy?
Tisíce otázek mám, dneska ti je nejspíš dám.
Plamínek života, plamínek kmitavý.


Znázorňuje pastelka bez barvy...


Kolik barev a odstínů máme? Ani všechny během života nepoznáme!
Jaké barvy má láska? Namaluj mi lásku....