ÉL

I.

 
 

kněz lhářů a pochlebovčů
káže
ber svůj a cizích chléb
a jen se mnou se děl
snášej mi oběti, já jsem tvůj bůh
jsi slepý, což nevidíš,
už zítra že tě spasím?
musím tě vytrhnout
bude to bolet
chceš však prozřít
či snad ne?

Když dnes mi vše odevzdáš
Zítra já tě spasím
Nač budeš se tížit jinými lidmi
vždyť ti jen stále něčeho žádají

tlačí tě ke zdi
užívají
tě

 

půjdeš tedy jistě se mnou
bez sebemenší lítosti
mně se obětovat
tak pojď

 

II.

 
ulítla jsem ti ze zlatý klece a lopaty
a ty se ještě pořád válíš na zemi a v křeči
brečíš si do polštářku
vyléváš do stok své ego
ty šašku bez srdce
ještě pořád jsi nevstoupil do kláštera
ale tys sliby stejně nikdy neplnil