Výčitky

V odlesku Slunce, mezi střepy věčných snů...
Zračila se nádhera, čeho?!
Vzpomínek na tichá rána...
Štěstí z doteků...
Smutek z rozchodu...
Vše měnilo se v nové!

V měsíčním svitu
V záři promarněných dnů...
ukazoval život jaký byl...
Bezvýznamný, takový, aby se lehce promarnil.
stále se vracím k tvé tváři
a večně promítám si těch pár vět.
Smrt na začátku života a bolest trvající mnoho let.

V dráze osamělé hvězdy
V jasu její bezcenosti
Ukazuji, co jiní nevidí.
vstříc konečné výjímečnosti...
Tam, kde Chiméra mě nechytí