A stejně to nebylo fér

A stejně to nebylo fér

Z očí Ti kouká surový smutek.
Přemýšlím, co asi za ním stojí?
Jedinou myšlenku,
má ústa se vyřknout bojí.

Vidím jen mokré tváře,
z nichž zmizela veškerá záře.
Mé tělo,
zbaveno pohybu,
úplně zkoprnělo.

Jedna prostá věta,
Tě připravila o kus světa.
Cloumá se mnou nechápavý vztek,
proč zrovna ty musíš snášet zármutek?
Věř, že já se necítím o nic líp,
když nevím, jak Ti pomoci.
Mučí mě ty chvíle nekonečné bezmoci.
A tak Tě prosím, neotáčej se zády,
snad víš, že já jsem vždycky tady.

...to save your back...