Mé nesmrtelné duše

Po tmě

takřka hned

zažívám svůj vlastní svět

takový,

jaký neměl být.

V rozletu

upletu si podkolenky

ze semínek

Ibišku.

Ty pak v podbřišku

ohrnu

a amulet,

jež složil jsi mi v rukou

neochráním.

Nemám na to dech. 

V rozkvětu,

jako bys nečekal,

že voníš svým vlastním pylem

vypadáš náhle

omámen.

Kdokoli se přiblíží

odeženu ho

od čarokrásných 

kopřiv, pálících

znesvářené duše.

Protože, tuše

jsem ta, které touží

po bolesti

svých vlastních nesmrtelných duší.

zejících do prázdna

ve snaze dokázat,

že nejsou

jen semínka

tvého prachu...