Lesní víla

Je krásná noc. Modrá, temná.
Šepot stromů se miluje s vánkem.
V lese se míhá postava letmá-
víla nepostihnutelná spánkem.

Objímá dřeva,
tancuje sama.
Krásná ta děva,
nádherná panna.

Chodidly zamyká květy do poupat,
aby mohly zase ráno rozkvést.
Dotekem vniká do liščích doupat,
snaží se spící ocásky rozplést.

Stříbrné vlasy,
malinké kotníky.
Pokládá klasy
na staré pomníky.

Pohledem jiskří hladiny studánek
pro laně chladící si hrdla.
Se zpěvem plete si copánek.
S rozedněním trochu zbledla.

Hlasy sester
už se ozývají.
„Vrať se, Aarel!“
na ni volají.

Zmizel mi přízrak ve vůních rána.
Nikdy už pohledem nezavadím.
Nadpozemsky spanilá dáma.
A mě zbyl jen v srdci stín.