Stádo tupých ovcí

Stádo tupých ovcí

Z bolesti vzešel život můj i jiných,
z té samé podstaty našich matek trpících.
Pipláni jsme byli k samostatnosti,
do školy vrženi kvůli vzdělanosti.
Ale co stalo se to s námi?
Záhy nám zavírají se všechny brány!
Říkajíc:“Chceš li vzdělání, plať,
pokud nemůžeš, tak se rychle ztrať.
Jen těm, co tučná konta mají,
se naše dveře otevírají.“.
Co zbývá, mladý člověk si práci jen hledá,
ponížen, bere, co prvního se naskýtá.
Hurá, je tu první výplata má,
jdouc vesel složenky zaplatiti,
navracejíc se smuten s drobnými v kapse zbývajícími,
že už ani na jídlo nemá.
Uvěříc slibům planým,
při volbách naivně lístek do urny vkládá,
večer ulehá se snem krásným,
že i jeho výplata bude růst jako tráva.
Sláva, je tu výplata druhá,
rychle zaplatit složenky,
v kapse mu zase hovno zbývá.
Volby jsou tu další,
on již se strhnout davem nechává,
sliby ještě bláznivější mu nová strana dává,
znovu uvěříc lístek do urny vkládá,
ale co to zase je, výplata stejná zase zůstává.
A tak od výplaty k výplatě přežívá,
dvě i tři práce si vyhledá,
volného osobního času, už ale moc mu nezbývá,
složenky zaplatí, ale v kapse znovu vítr má.
To ta nová strana sliby nedodržela,
jen znovu daně zdvihla.
Co zbylo člověku jako já-jako stádo tupých ovcí,
k dalším volbám s nadějí se vydává.