Tma vs. Světlo

Když světlo s temnotou se spojí,
hned mnoho zážitku se zrodí,
jen pouhý vzdech a chuť žít,
sladká slova jdoucí z nás.

Jak jíti dát po té chvilce,
uvíznouti v malé dírce,
jak hudba ráje
vycházející z míst nám neznámé hloubky.

Jdeš pouští, jdeš ledem,
jednou tě všichni svedem,
neodoláš tomu pudu,
možná tu už nebudu.

Ta touha, ta síla
uvnitř v duši chycená,
ta vlna v moři
lehkou sílou vržená.

Stoupat dolů, klesat výše,
umíme říci pouké klišé.
Kam jdeš ty tuláku,
jenž sebral jsi mi srdce.
Bojím se bodláku,
jenž zapíchne se do mé dlaně.