Zase jsem zabila

Zase jsem vraždila, smrt označila moje ruce rudě,

tou tekutinou, jež hbitě opouštěla vratké cizí tělo.

Zase jsem vraždila, snad v závislosti na osudě,

a sama netuším, zda vraždit se mi chtělo.

 

Zabíjela jsem, a napříč pochybám já vůbec necítila,

snad trochu bezradná, že nezavřel své oči,

ten jiný tvor, jehož jsem zahubila,

snad sudbou osudnou mi jest, že kdo mě zná, tak skončí.

 

Zase jsem zabíjela, a nesla jsem to téměř s klidem, hrdě,

a v očích mých se ani neobjevil pláč,

s tím osudem, dál procházím se tvrdě,

tak prosím neptej se mě raději, co jsem zač…

 

…protože jsem člověk, a k tomu, čím jsem mě vychovali lidé