Můj epitaf

Osud se naplnil,
dohořela svíce.
Zavřela oči své,
již neprobudí se více.

Na rakev dopadla
růže bílá.
A v očích otázka,
jaká že byla?

Často se smála,
život ráda měla.
Pro své nejbližší
jen to dobré chtěla.

Též žal v sobě nosila
kvůli světu zlosti
a lidí krutých,
jež je pořád dosti.

Své touhy měnila
z myšlenek na věty.
Častokrát snívala,
tvořila své světy.

Teď leží tu bez dechu,
jak panenka hadrová.
Neboj se má milá,
on si tě zavolá.