V koupelně

Už zase tečou

výkřiky z kohoutku.

 

Je jich tak moc,

že umyvadlo nestíhá polykat

a tak je vyplivuje na podlahu

položenou z našich

mrzkých příběhů.

 

Spáry se párují,

pod tlakem vody

tvoří spolu

polobožské obrazce.

 

Dýchám si tu chlór

a snažím se proniknout

do tajů toho díla,

které mě tahá za nohy

a mučí pak

pod dlaždicemi

vakuem krásy.

 

Lechtivými tahy

do žil píše mi,

kdo nepřežil

tu jeho přítomnost.

 

Pomalu začíná

psát i mé jméno.