Na dalekém východě,
kde libí zvuk šamizenu zní,
prohlíží si ve vodě
dívka tvář její bílou.
Všude je tak klidno,
jen občas k zemi spadnou
růžové lístky
rozkvetlých sakurat.
Ulice jsou opředené
tolika barvami,
vůní čerstvých ryb
a krásnými ženami.
Dívka tvář svoji zakryje
za bílou tajemnou masku,
pak obleče si kimono
a do vlasů dá rudou pásku.
Nakonec dívka s monoware
nepohodlné okobo
na nohu si bere
A malinkými krůčky přes Kjóto
míří k nedaleké čajovně.
Tam už to tancem žije
okolím line se hlasitý smích
a každý v čajovně
čaj či saké pije.
Země jak z pohádky,
co tajemství svá skýtá,
všechny své hosty
srdečně vítá. :)