Bojím se, bojím...

Bojím se, bojím, je temná noc,
kdo mě zachrání, kdo má tu moc?!
Krčím se v koutku, mám hrozný strach,
slyším divné zvuky, někdo přechází práh!

Kápě přes hlavu, plášť za ním vlaje,
chce mě zničit, nebo si jen hraje?
Pomalu se blíží, stále mě mučí,
já ztrácím dech a v uších mi bzučí!

Sklání se nade mnou, cítím ledový dech,
vidím jen oči, tím pohledem tuhne krev.
Stále se jen dívá, v dálce bouře hřmí,
radši odvracím zrak, ten pohled mě ubíjí!

Přijďte někdo, já už chci pryč,
kde jen se skrývá k záchraně klíč?!
Překonávám strach, znovu pohlédnu do těch očí,
něco tam poznávám, můj život se v nich točí!

Natáhnu ruku, kápi strhávám,
je to jen lež, dokola si nalhávám.
Bohužel ne, pravda je to čirá,
strach už mě opustil, jen odvaha zbyla!

Já mám tu moc, já jsem ten klíč,
proč mě to jen nenapadlo o trochu dřív?!
Můj přízrak mizí a já už nejsem smutný,
teď už mi došlo, že ten pohled - byl nutný!