Obdiv

Život mění, jen ve snění,
nedokážou sami žít.
Ten kdo je vidí, má pocit viny
a chtěl by rychle odejít.

Výcviky smyslů, bez rozmyslu,
provádějí pokyny.
Lásky náznak, padá naznak
a to bez jejich viny.

Jejich síla, vlastní víra,
podobenství, život krach.
Není v moci, jim pomoci,
přenáší se na mě strach.

V pouti tváří, samí lháři,
nikde žádná upřímnost.
V očích slzy, mě to mrzí,
je toho tu všude dost.

Zázraky činů, kdo nese vinu,
když umírá zdravý duch?
Tenhle se směje, ten zase kleje,
nezplácí však jejich dluh.

Pro mě jsou silný, výcvikem pilný,
dosahují výsledky.
ač v beznaději, žít život chtějí,
bez litování a bez výtky.